Když k nám tělo promlouvá a my neposloucháme!
Ta žena je onkologický pacient, blesklo mi hlavou, když jsem ji poprvé v životě zahlédl. A tak mi to nedalo a po chvilce jsem si přisedl ke stolu, u kterého seděla s jedním z kolegů. Společně s nimi její matka a její syn. Při pohledu na všechny zúčastněné jsem dále četl v jejich tělech, tvářích, mimice - manžel alkoholik nebo despota, možná domácí násilí? Syn, cca 10 let, asi tak se 30% nadváhy, také zdravotní problémy. Tipoval jsem astma, alergie. Maminka ženy unavená, možná antidepresiva?
Takové myšlenky mi letěly hlavou, když jsem se "jenom" díval a poslouchal.
Až mi zamrazilo, když většina z toho byla skutečností! Paní rakovinu, syn nadváhu, alergie a astma a maminka chodí k psychiatrovi! Síla, co?
A proč mě tyto myšlenky napadly? Četl jsem! Četl jsem z toho, co říkají jejich těla. Tělo k nám každý den promlouvá a dává nám najevo, jestli je v pohodě, jestli všechny buňky mají podmínky k životu, nebo jestli něco není v pořádku. Je to vidět na držení těla, na chůzi, na gestech, vyjadřování, intonaci, mimice, používaných slovech.
Při rozhovoru s onou ženou mě však dostalo to, že ačkoli žili všichni společně v prostředí alkoholizmu a násilí, nechtěla tato žena svého syna připravit o otce. Jaká to myšlenka? Chtěla pro syna to nejlepší! Úplnou rodinu. Syn byl však odvážnější a vnímal to zcela jinak a tak ve svých deseti letech povídá mamince: Mami prosím tě, rozveď se! V deseti letech poslechl intuici více než matka, která byla a je ovlivněna většinovým názorem, že rodina je základ, že to nějak přetrpí, aby syn měl otce atd. Syn nakonec rozhodl za ní. Ale už bylo pozdě pro tělo, které jí toto dávalo vědět podstatně dříve. Podstatně dříve jí říkalo, že žije životem, který se neslučuje s tím, jak by chtěla žít. A tak začalo promlouvat. Nejprve únavou, bolestí hlavy, posléze zdravotními problémy a když žena stále neslyšela nářek těla a volání po změně, zakročilo samo a vyslalo velikou výstrahu v podobě rakoviny! Onemocněla matka, protože byly nemocné vztahy v rodině, onemocněl z toho syn a nakonec i matka ženy, která přeci chtěla to nejlepší. To nejlepší pro druhé!
Nakonec jsme se rozcházeli s nadějí na lepší život, protože tato žena společně se svojí matkou a synem pochopily, že život se má prožít, nikoli přežít. Že žít podle někoho jiného je cestou do pekel, k nemoci, ke zkáze.
Vyslechla si jak si pomoci díky NLP, přidala potravinové doplňky, protože její tělo potřebovalo momentálně to nejlepší, potřebovalo výživu, aby se její buňky obnovily a uzdravily.
Paní je v super kondici, rakovina ustoupila a rodina žije spokojeným životem.
Nasloucháte svému tělu? Tomu, co vám říká svojí únavou? Bolestí? Nemocí?
Naslouchejme si a žijme!
Takové myšlenky mi letěly hlavou, když jsem se "jenom" díval a poslouchal.
Až mi zamrazilo, když většina z toho byla skutečností! Paní rakovinu, syn nadváhu, alergie a astma a maminka chodí k psychiatrovi! Síla, co?
A proč mě tyto myšlenky napadly? Četl jsem! Četl jsem z toho, co říkají jejich těla. Tělo k nám každý den promlouvá a dává nám najevo, jestli je v pohodě, jestli všechny buňky mají podmínky k životu, nebo jestli něco není v pořádku. Je to vidět na držení těla, na chůzi, na gestech, vyjadřování, intonaci, mimice, používaných slovech.
Při rozhovoru s onou ženou mě však dostalo to, že ačkoli žili všichni společně v prostředí alkoholizmu a násilí, nechtěla tato žena svého syna připravit o otce. Jaká to myšlenka? Chtěla pro syna to nejlepší! Úplnou rodinu. Syn byl však odvážnější a vnímal to zcela jinak a tak ve svých deseti letech povídá mamince: Mami prosím tě, rozveď se! V deseti letech poslechl intuici více než matka, která byla a je ovlivněna většinovým názorem, že rodina je základ, že to nějak přetrpí, aby syn měl otce atd. Syn nakonec rozhodl za ní. Ale už bylo pozdě pro tělo, které jí toto dávalo vědět podstatně dříve. Podstatně dříve jí říkalo, že žije životem, který se neslučuje s tím, jak by chtěla žít. A tak začalo promlouvat. Nejprve únavou, bolestí hlavy, posléze zdravotními problémy a když žena stále neslyšela nářek těla a volání po změně, zakročilo samo a vyslalo velikou výstrahu v podobě rakoviny! Onemocněla matka, protože byly nemocné vztahy v rodině, onemocněl z toho syn a nakonec i matka ženy, která přeci chtěla to nejlepší. To nejlepší pro druhé!
Nakonec jsme se rozcházeli s nadějí na lepší život, protože tato žena společně se svojí matkou a synem pochopily, že život se má prožít, nikoli přežít. Že žít podle někoho jiného je cestou do pekel, k nemoci, ke zkáze.
Vyslechla si jak si pomoci díky NLP, přidala potravinové doplňky, protože její tělo potřebovalo momentálně to nejlepší, potřebovalo výživu, aby se její buňky obnovily a uzdravily.
Paní je v super kondici, rakovina ustoupila a rodina žije spokojeným životem.
Nasloucháte svému tělu? Tomu, co vám říká svojí únavou? Bolestí? Nemocí?
Naslouchejme si a žijme!
Komentáře
Okomentovat