Milan Novák

Byl jsem pozván jako host na seminář. Pro mě čest a zároveň závazek a zodpovědnost. Lidé očekávají zkušená slova na téma naše myšlenky a spojitost s buňkami. Mám se chystat? Mám si připravit body o kterých budu hovořit? Kdepak. Nechávám vše plynout, tak jako tomu dělám v poslední době velmi často. A tak nakonec stojím před lidmi, v jejichž očích je vidět očekávání a napětí. A také otázky. Mnoho otázek. A jedna za druhou se objevují, stejně jako odpovědi na ně. A tak místo 40ti minut, které jsem měl k dispozici, čas ukrojil údajně něco okolo dvou hodin! Nikdo se nedíval na hodinky, nikdo nevstával, nikdo nechtěl přerušit tok informací. Nikdo nakonec ani nebránil průchodu emocí, a tak se objevily slzy. Slzy radosti? Pochopení? Lásky? Zřejmě. Následovalo mnoho a mnoho objetí. Lidé se objímali mezi sebou a bylo to jedno z nejhezčích zakončení "přednášky" na téma buňky a my. Naše buňky jsou inteligentní. Měli bychom jim nechat volné pole působnosti a případně je následovat.