Po dlouhé době...

Nějakou dobu jsem se nedostal k napsání příspěvku. Sbíral jsem zkušenosti. Zkušenosti v poznávání lidského těla a ducha. I když...ani nejde o poznávání, jako spíše uvědomění si. Takže jsem si dlouho uvědomoval! :-D
Uvědomil jsem si, že my lidé, i když si myslíme, že jsme pány tvorstva, také podléháme přírodním zákonům. Že tyto zákony a zákonitosti jsou neoblomné. Že platí i pro nás, byť si mnohdy myslíme, že něco změníme nebo to můžeme udělat jinak. Možná nějakou dobu? Na zkoušku? Na zkoušku našeho vědomí?
A tak pár případů z mého okolí... Smrt je všude kolem nás. Protože je součástí přírody. Něco umírá, aby se něco jiného narodilo (zrodilo?). Zvířata se smrti nebojí. Jde spíše o instinkty. To jen my lidé prožíváme trauma smrti mnohokrát za život! A proto se nám ta smrt tak přibližuje!
Podobně je tomu s nemocemi. V přírodě se tvorové nebojí a ani neobávají nemocí. To jen opět my...my lidé! A tak se nemocemi zabýváme, až se stávají naší realitou! Denně na nás křičí reklama: Vem si prášek! A my posloucháme! A jsme tak zmateni okolními "informacemi", že žádáme prášek, lék, chceme pomoc po někom jiném. A co si uvědomit život...a zkusit to dělat jako zvířata? Nebo my chcete říci, že my jsme přeci inteligentní tvorové a že bychom se jako zvířata chovat neměli? A není to škoda? Co neřešit nemoc...smrt...ztrátu...neúspěch...a poslouchat své tělo, instinkty, intuici, vědomí i podvědomí...a třeba i nevědomí?

Těším se na vaše komentáře.